Kam může dojít (kyber)šikana

Jak se asi cítí oběť? Mohou se u ní objevovat následující obtíže:

• psychosomatické problémy – přetrvávající migrény, nespavost, bolesti břicha, nechuť k jídlu, špatné soustředění
• úzkosti, deprese, výkyvy nálad – člověk, který si prošel kyberšikanou může mít i nadále strach o svoje bezpečí, může trpět pocity méněcennosti
• záškoláctví, agresivita
• nízké sebevědomí, sebepodceňování – tyto pocity mohou zejména u dívek vyústit v poruchy příjmu potravy, jako jsou anorexie a bulimie
• sebepoškozování, sebevražedné sklony
• ty nejhorší příběhy kyberšikany končí smrtí oběti

Šikana a kyberšikana ve skutečných příbězích

Chceš i ty být součástí, sdílet svůj příběh a ukázat ostatním, že v tom nejsou sami? Klikni a vyplň anonymní dotazník: https://forms.gle/fBqdiiSureEAZJo58

Žena - 26 let, s šikanou se setkala na ZŠ

"Jednalo se o psychickou formu šikany, kdy se mi spolužáci posmívali, házeli po mě svačiny, velmi sprostě mi nadávali, nikdo se se mnou nebavil, na začátku puberty to bylo hodně těžké a trvalo to 2 roky, než jsem se rozhodla to někomu říct. Byly to nejhorší 2 roky mého života, kdy už jsem myslela i na sebevraždu. Naštěstí mám super rodiče, kteří se za mě postavili, i když třídní učitel ani ředitelka mi nevěřili. Nakonec jsem změnila školu a bylo to nejlepší rozhodnutí jaké jsem s rodiči mohla udělat."

Žena - 19 let; s šikanou se potýkala ve věku 12-15 let

“Už je to déle, nevzpomenu si na vše, každopádně si pamatuji že si mě spolužáci dobírali kvůli atopickým exémům, vzhledu. Zamykali mě a ještě spolužáka v šatně…Toho samého spolužáka často, jejich slovy "ze srandy", mlátili. A spoustu podobných věcí. Kolem páté třídy jsem měla psychosomatické problémy s bolestmi břicha. Poslední půlrok deváté třídy jsem ani neodchodila kvůli zdravotním problémům a byla jsem za to vděčná. Nepřeji nikomu aby si tohle nebo něco horšího zažíval. Bohužel jsou takto špatné kolektivy na základních školách poměrně běžné.”

Alice - 16 let; ocitla se v roli zastánce šikanovaného

„Na základce jsme měli jednu spolužačku, kterou z nějakého důvodu neměla většina třídy ráda a skoro všichni na ni byli zlí. Jednou, asi ve třetí třídě jsem přišla do třídy a všichni kolem ní udělali půlkruh a vypadalo to, že kdyby mohli, tak ji ukamenují. Nadávali jí ve stylu jako: jsi blbá kráva, nikdo tě nemá rád, jsi strašná atd. No a jelikož se mnou zatím ve třídě nikdo žádný problém neměl a měli mě celkem rádi, tak jsem vlezla do toho jejich kroužku a všechny jsem seřvala jestli jsou normální a jestli jim něco udělala, no a umíte si představit jak jsem pokračovala…Potom se zklidnili a nechali ji napokoji. A vlastně ani po zbytek studia na základní škole to neměla moc lehký a vezli se po ní často. Ale už to, co zažila ve třetí třídě, celkem s psychikou 9ti létě holky zamává. Naštěstí je to silná holka a myslím, že už si snad žije v klidu…Bylo toho určitě víc, ale tahle chvíle se mi nejvíce vryla do paměti."

Žena - 21 let

„Jednalo se o šikanu psychickou. Objevily se i prvky kyberšikany. Jednalo se o založení falešného FB účtu na moje jméno a pod mým jménem se útočilo online na moje spolužáky ze třídy, kteří mi to následně dávali sežrat osobně (nadávky, ponižování, odmítání spolupráce ve skupině), i když jsem neměla tušení o nějakém FB účtu. Agresorka mě napadala i sprostými SMS. Třída nechtěla být outsider, takže ji v tom podporovali. Vystupňovalo to až na ničení mých věcí, schovávání učiva a počmárání žákovské. Vrcholem bylo fyzické ponižování (strčení a následný pád ze schodů, házení tužek na hlavu, zatajení učitelce TV mé přítomnosti v již zamčené šatně => zameškání výuky, podrážení nohou apod.)
Třidní učitelka o situaci věděla (často mi chyběly pomůcky či jsem je měla poničené), ale řešila to buďto poznámkami do mé žákovské nebo když se ztracené věci našli během hodiny (většinou v odpadkovém koši smíchané se starým jídlem), spolužáky jen pokárala.
Po odhalení falešného FB účtu (+ důkazy sms, poničené věci, výpovědi spolužáků) se případ řešil v ředitelně, ale ředitelka odmítla i přes dlouhotrvající problém dát agresorce dvojku z mravů. Dostala "jen" ředitelskou důtku.”

Kam až to může dojít? Jsi na internetu v bezpečí?

Seriál pojednávající o hrůzných dopadech kyberšikany inspirovaný skutečnými událostmi můžeš sledovat na https://www.martyisdead.cz/.

Klára V. - 19 let

„Už je to déle, nevzpomenu si na vše, každopádně si pamatuji, že si mě spolužáci dobírali kvůli atopickým exémům, vzhledu, zamykali mě a ještě spolužáka v šatně…Toho samého spolužáka často, jejich slovy "ze srandy", mlátili. A spoustu podobných věcí. Kolem páté třídy jsem měla psychosomatické problémy s bolestmi břicha. Poslední půlrok deváté třídy jsem ani neodchodila kvůli zdravotním problémům a byla jsem za to vděčná. Nepřeji nikomu, aby si tohle nebo něco horšího zažíval. Bohužel jsou takto špatné kolektivy na základních školách poměrně běžné."

Tereza - 16 let

„Na druhém stupni základní školy se mě všichni kluci ze třídy štítili. Kamkoli jsem vešla, tak přede mnou utíkali. Kradli mi penál a házeli ho po sobě. Otírali o mě věci a pak se s tím honili. Ve frontě na oběd vždy radši šli na konec fronty, než aby stáli vedle mě. Nikdy jsem nezjistila, proč to dělali a když jsem se jednoho z nich napřímo zeptala řekl, že neví. Dělali to celé čtyři roky. Bylo to opravdu frustrující. Dodnes toto období beru jako nejhorší období svého života. Jediné, co jsem mohla dělat bylo je ignorovat. Nepřeju nikomu to, co se dělo mě a když vezmu v potaz, že jsem zažila ještě mírnou formu šikany, tak jsem měla skoro štěstí. Na šikanu nejlépe pomáhá mít dobré kamarády, kteří vás podrží. A proto děkuji všem kamarádům ze skautu⚜️"

Síla přátelství.­Stačí jeden opravdový kamarád a hned jde všechno snáz.                                                                                                 

Každý příběh nemusí končit nešťastně. Tyto dva příběhy dokazují, že něco zlé může být k něčemu dobré. Jakákoli zkušenost s šikanou nás může inspirovat a motivovat k pomoci ostatním. Dívejme se více kolem sebe a buďme tu pro ty, co nás potřebují.

Adéla - 24 let

„Na prvním stupni ZŠ jsem byla jiná než ostatní děcka. Taková tichá, málomluvná, ráda jsem četla nebo něco vyráběla… To se ostatním moc nelíbilo, a tak začalo několik dlouhých let šikany, kterou nikdo neřešil. Do školy jsem chodila jenom protože jsem musela a ze školy zase rychle pryč. Doma to taky nebylo zrovna růžové, takže jediné, co mi zbývalo byly kroužky. Začala jsem chodit do spousty kroužků a ve většině jsem byla dobrá. Dělala jsem různé sporty i výtvarné činnosti. Časem jsem začala sama organizovat pobyty pro děcka a začala jsem se věnovat dětem, které se dostaly do problémů. Tohle všechno vedlo k tomu, kým jsem dnes. Dnes využívám vše, co jsem se naučila v nejen kroužcích při své práci s mládeží a hodně taky při studiu. Mám úspěšně vystudovanou sociální práci a teď dělám ještě vysokou školu. Věnuju se práci s problémovou mládeží a stále více se mi potvrzuje, že nejsou zlí lidé, ale hodně nešťastní a mě naplňuje vědomí, že díky této své zkušenosti se můžu těmto dětem více přiblížit pomoct jim najít to pozitivní na tom co se jim v jejich životě děje. A být tady pro ně, když potřebují, aby to všechno dokázali ustát s co nejmenší ztrátou."

Petra - 20 let

„Na základní škole nastoupil nový školník, který za náma začal chodit na obědy. Bavili jsme se s ním, říkal nám vtipy a tvrdil nám, že je mu 15 (což pravda nebyla, byl starší). Začal mi i psát na facebook, chodil záměrně na všechny akce, na které jsem šla já. Psal mi, jak je strašně sám a jak je za mě rád a jak jsem strašně super. Bylo mi ho líto, tak jsem ho nedokázala ignorovat. Postupně se situace začala zhoršovat, začal mít sexistické vtípky a chtěl po mně, abych se mu fotila. Žádnou fotku jsem mu neposlala, ale bylo to nepříjemné. Ve škole jsem o přestávkách nevycházela ze třídy, jen abych ho nepotkala, nechodila jsem ani na obědy a přestala jsem dělat jakékoli volnočasové aktivity, kde byla šance, že by se mohl objevit také. Potom, co jsem ho tedy začala více ignorovat, začal psát i mojí kamarádce, která jej nahlásila dospělým. Jsem jí vděčná, protože se situace začala řešit a mohla jsem přestat omezovat mé aktivity. Kdybych jej nahlásila sama, mohlo to přestat dříve, nemuselo to zajít tak daleko a neměl by příležitost udělat to dalším lidem. Kdyby se mi to stalo teď, určitě bych zasáhla, jako to udělala moje kamarádka."

Linda D. - 35 let

Šikana se neobjevuje pouze ve školách, ale může vás potkat také v budoucím povolání. Šikana v práci není nic neobvyklého, jen je to něco, o čem se tolik nemluví. Tato žena s námi sdílela svůj příběh a našla způsob, jak se s šikanou v práci vyrovnat a zvládnout ji, ale trápila se mnoho let. Důvod je nejspíš ten, že v jejím zaměstnání nikdo utiskování a šikanu neřešil. Na různé formy šikany by si měli dát pozor zaměstnavatelé a tyto problémy se svými zaměstnanci řešit.

„Je těžké se bránit tichéšikaně, která není vidět ostatními. Agresor to ví, a podle toho útočí o samotě, aby to nebylo možno nijak dokázat. A pokud je agresor spojen s více osobami, šikanovaný jen těžce boj proti němu a smečce vyhraje. Záleží, jak odolný, silný, vytrvalý, trpělivý je šikanovaný a jak chytne do pasti celou smečku, přinejmenším agresora, vůdce smečky. V práci, a nejen v práci, to je většinou kvůli rivalitě o vyšší místa, žárlivosti na šikovnost, někdy kolektiv spolu s vedením ničí systematicky osobu chytrou, pracovitou, upřímnou, bezelstnou, jen proto, že nechodí na kávičku po práci, na večírky, atd. A když nemá agresor a jeho smečka žádný důkaz o špatně provedené práci a kvalitě výkonu šikanovaného, tak umí den po dni znepříjemňovat pracovní prostředí natolik, že se šikanovaný nakonec rozhodne dát výpověď, i když ví, že nic neprovedl, ale když nemá zastání ani v případě, kdy se ozve na vedení (vedení vyhovuje, že je tam tažný kůň, kterého nevyhodí, protože je pro něj velkým přínosem), nezbývá mu, než tichý boj vzdát (odejít) a uhrát to tak, že si našel nějakou lepší nabídku nebo zůstane doma, ale uvnitř se mu uleví, sice na chvíli, protože kvůli tiché šikaně odejde ze zaměstnání i přesto, že ho moc baví, živí ho, čekají jej existenční těžkosti. A když už si člověk myslí, že je vše zažehnáno a nastoupí do nového zaměstnání, zjistí, že se mu lepí smůla na paty, protože v novém zaměstnání je známý a velký kamarád agresora, kvůli kterému šikanovaný odešel z původního zaměstnání. No a tichá šikana se opakuje, pokračuje a pak si řeknete, že nejlépe, jak vyzrát nad tichou šikanou, je dělat, že to nevnímáte, usmívat se a dávat si velký pozor … A věřit tomu, že kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá … Ono na každého jednou dojde a v mém případě došlo! Mám se líp a známý agresora se se mnou spřátelil a chválí mě. To se týká mého zjištění u dospělých v zaměstnání. Věřím, že jsou i zaměstnavatelé, kteří šikanu řeší hned spravedlivě. Já jsem si na to musela počkat několik let. Co se týče týraných malých dětí a týraných žen, hlásit, hlásit na linku bezpečí, pokud nemá týraná osoba nikoho, kam by mohla jít a být v bezpečí a klidu. Hlavně se nestydět, nechránit agresora, zejména ženy si pak nechtěně, že jsou týrány muži, vylívají zlost na dětech, i když to tak vůbec necítí a nechtějí."

Pokud se stanete obětí domácího násilí, ať už jako dospělý nebo dítě, nebo se ocitnete v blízkosti někoho, kdo je obětí násilí neváhejte a ohlaste to! Není ostuda říct si o pomoc. Nejste v tom sami!

Amanda Todd – 15 let

15 letá Amanda 3 roky trpěla nesmírně krutou šikanou, na které se podílela spousta lidí.

Ve 12ti letech potkala na chatu muže, který ji přesvědčil, aby mohl on-line vyfotit její ňadra. O rok později chtěl, aby se vyfotila celá, jinak všem pošle předešlou fotku. Amanda odmítla a následně se objevila stránka na facebooku, kde profilovým obrázkem byla právě její ňadra. Profil se rozšířil mezi její spolužáky a v tu chvíli se šikana rozpoutala.

Amanda změnila školu, přestěhovala se a doufala, že vše bude už v pořádku. Ale šikana a stará fotka ji pronásledovaly i tam. Léta trpěla a nikomu nic neřekla. Byla velice zranitelná a nedokázala s touto situací bojovat, až se oběsila.

Později se zjistilo, že se jednalo o 32 let starého muže, který nabízel dívkám přátelské rady na chatu a poté jejich důvěry zneužíval k nafocení intimních fotek a vydírání.

Více o Amandě a jejím příběhu se můžeš dozvědět i zde: https://www.youtube.com/watch?v=qDIKB2_RpuY

Lenka L. – 12 let

Dívka z šestého ročníku se zastala šikanovaného spolužáka a stala se sama obětí. Nejprve ji fyzicky šikanovali – píchali ji kružítkem do ruky apod. a následně přešli na kyberšikanu. Spolužáci na sociální síti Facebook založili stránku s její fotkou a tam ji nadávali a vyhrožovali smrtí jí i její matce. V diskuzích řešili např. kdo a jak by ji měl zabít. Během krátké doby získala stránka 84 členů, mezi nimi bylo i několik dospělých osob. Když se Lenka o stránce dozvěděla, psychicky se zhroutila a musela začít užívat léky.

Rebecca Ann Sedwick – 12 let

Rebecca se 2 roky potýkala s útoky patnácti dívek, které navštěvovaly stejnou základní školu – Chrystal Lake Elementary School. Spolužačky ji terorizovaly a naváděly ji k sebevraždě prostřednictvím různých textových a fotografických odkazů.

Musela se vypořádat z SMSkami typu „Měla bys zemřít.“, „Proč se nejdeš zabít?“ apod. Popudem byl spor děvčat o chlapce, se kterým Rebecca jednu dobu chodila.

Nedávala na sobě nic znát, ale vnitřně se trápila a trpěla depresemi, které došly až k sebepoškozování. Rebecce nepomohlo ani přeložení na jinou školu a zrušení přístupu na Facebook. Chvíli se vše vracelo do normálu, ale Rebecca nevydržela odříznutí od sociálních sítí a opět se přihlásila. Tím vše začalo nanovo.

Jednoho dne Rebecca místo do školy šla k opuštěné cementárně a tam ukončila svůj život skokem z rampy. O všem informovala svého kamaráda, který ale nikomu nic neřekl.

Martin S. – 14 let

Žák 9. ročníku brutálně napadl mladšího spolužáka. Několik minut jej kopal, fackoval, mlátil pěstí do obličeje a ponižoval. Desítky přihlížejících žáků agresora povzbuzovaly a jeden z přihlížejících to i nahrával na video. Nahrávka byla zveřejněna na serveru Youtube, kde ji shlédlo přes 700 uživatelů.

Martin se z celé situace psychicky zhroutil.

Ryan Patrick Halligan – 13 let

Ryan Patrick Halligan měl mírnou vadu řeči a špatně se učil. Už od malička se to s ním táhlo. Škola pro něj nebyla snadnou, ale snažil se. Mezi jeho zájmy patřila hudba a divadlo – což ho od spolužáků oddělovalo. Ze začátku jej pouze ignorovali, ale časem následovaly i nadávky až fyzické útoky.

Vše se dělo po dobu několika let ale vyvrcholilo to na střední škole. Ryan se rozhodl bránit a tvrdě na sobě trénoval. Dokázal se poprat a vyhrát. Když už nebylo tak snadné Ryana zbít, chtěli se mu spolužáci aspoň pomstít – pomluvy a urážky na internetu. Přemluvili spolužačku, aby předstírala, že se jí líbí. Uvěřil jí – do doby, než se mu přede všemi vysmála a jejich soukromé zprávy zveřejnila na školním webu, aby jej znemožnila.

Nešťastně se zamiloval a to bylo důvodem jeho následného ukončení života oběšením se v koupelně.

Jeho otce celý příběh inspiroval a nyní jezdí po amerických středních školách a všechny studenty varuje před šikanou a vypráví jim příběh svého syna.

Megan Meier – 13 let

Megan ze svého vzhledu měla komplexy.

Při přestupu na novou školu se virtuálně seznámila s 16 letým chlapcem, do kterého se po pár zprávách i zamilovala. Každou chvilku netrpělivě čekala na další zprávu od něj.

Jednoho dne si ale přečetla místo zamilované zprávy zprávu nenávistnou, že je odporná a bez ní by byl svět lepší.

Megan tento obrat nezvládla a oběsila se v koupelně.

Později se zjistilo, že pod identitou se neskrýval mladík, ale matka její kamarádky (50 let), která se chtěla pomstít, že se s její dcerou přestala kamarádit.

Patrik K. – 13 let

Třináctiletý chlapec byl opakovaně napadán spolužáky. Útoky začaly slovně, ale stupňovaly se, až přerostly ve fyzické napadání. Později došlo i k zesměšňování velmi vulgárními výrazy a opakovaným fyzickým napadáním nejen ve škole, ale i mimo ni – škrtili jej, bili a kopali po celém těle. Nakonec jej připoutali ve třídě izolační páskou k židli, povalili jej na zem a chtěli mu šlápnout na hlavu. Vše bylo natáčeno prostřednictvím mobilního telefonu.

Tyler Clementi – 18 let

Tyler Clementi byl 18letým studentem Rutgers University v New Jersey.

Tyler jednoho dne poprosil svého spolubydlícího, jestli by mohl mít na večer pokoj pro sebe.

Jeho spolubydlící věděl, že je Tyler homosexuál a chce si do pokoje pozvat svého přítele. Bál se však, že mu něco z jeho pokoje ukradne, a proto nastavil webovou kameru na svém počítači tak, aby situaci mohl sledovat. Spolubydlící veškeré informace sdílel s lidmi na Twitteru.

Poté, co to Tyler zjistil, oznámil správci kolejí, že jeho spolubydlící pořídil tajně záznam z jeho sexuálního styku s jiným mužem a chtěl jiný pokoj.

Druhý den zamířil k mostu, ze kterého o pár minut později skočil.
Zveřejnil na Facebooku zprávu: „Skáču z mostu George Washingtona, promiňte.“.

Hope Witsell – 13 let

Hope byla velice výbornou a aktivní žákyní vyrůstající na Floridě. Měla spoustu přátel a nic ji netrápilo. Jednou se rozhodla zaujmout kluka, který se jí líbil. Nenapadlo ji nic jiného, než mu zaslat mobilním telefonem svou nahou fotografii. Jeho spolužačka ale fotografii v jeho mobilu našla a všem ji přeposlala. Během několika hodin kolovala fotografie nejen jejich školou, ale i okolními školami. A v tu chvíli to začalo. Všichni se jí smáli, uráželi ji a říkali o ní, že je děvka. Později se vše dozvědělo i vedení školy a Hope byla vyloučena.

Na konci roku se Hope zúčastnila setkání organizace, která se zaměřuje na vzdělávání v oblasti zemědělství. Tam ji oslovila skupinka chlapců, kteří ji nutili, aby jim dala svou nahou fotografii a aby se jim vyfotila na mobilní telefon. Jeden z nich ji nutil až agresivně, aby mu poslala fotografii svých ňader. Hope se ho snažila ignorovat, ale nakonec nátlaku podlehla a vyfotila se. Mobil nechala za dveřmi, kde jej druhý den všichni spatřili.

Hope se začala sebepoškozovat. Někteří si toho všimli a Hope musela navštívit sociální pracovnici, která s ní o všem hovořila a podepsala s ní smlouvu o neubližování si.

Ta však poté, co se Hope oběsila ve svém pokoji na růžovém šátku byla nalezena v koši.

Anna Halman – 14 let

Anna byla velice stydlivá dívka. Její matka tušila, že se jeden den ve škole něco stalo, ale Anna jí nechtěla nic říct a chtěla si poradit sama. Netušila však, že by se mohlo stát až něco takového.

Pět spolužáků Annu podrobilo sexuální šikaně: strhali z ní šaty a předstírali, že ji znásilňují. Anna je prosila, aby ji nechali a pokoušela se před nimi i schovat, ale nepodařilo se. Prosila i ostatní spolužáky, aby jí pomohli, ale pomoci se nedočkala. Dokonce vše natočili na mobil a vyhrožovali jí, že nahrávku zveřejní na internetu. A to pak také udělali. Nahrávka byla zveřejněna na stránce Youtube.

Anna utekla a později řekla své spolužačce, že než aby šla do školy, tak se radši zabije. Ta tomu však nevěřila. Další den Anna spáchala sebevraždu – oběsila se na švihadle.

Vše měla být pouze pomsta za to, že s jedním z chlapců nechtěla chodit.

Jessica Logan – 18 let

Její přítel neunesl rozchod a zveřejnil na internetu její intimní fotografie, které mu poslala v době, kdy spolu ještě chodili. Poté sklízela neustálý posměch, urážky a ponižování ze strany spolužáků.

Jessica apelovala na své pronásledovatele i v televizi, aby upozornila ostatní na rizika sextingu. Ale ti její prosbu ignorovali a útoky po vystoupení v televizi ještě zesílili.

Poté přátelská, spolehlivá a zodpovědná Jessica tlak nevydržela a ukončila svůj život sebevraždou.

Jasmine McClain – 10 let

Jasmine byla milující a zábavná dívka. Nikdo z jejího okolí netušil, že Jasmine bojuje se šikanou. Její spolužáci ji nechávali posměšné a kruté komentáře na Facebooku. Doráželi na ni a neustále ji z něčeho obviňovali. Smáli se jí hlavně kvůli oblečení. Když ji matka nalezla oběšenou v ložnici, ještě pár sekund žila. Naposledy vydechla až v jejím náručí.